Lakování - Úvod

V naší praxi prodeje autolaků, průmyslových nátěrů a jejich příslušenství se často setkáváme s dotazy nejen na konkrétní materiály a jejich vlastnosti, ale také na správné postupy při jejich použití.
Právě proto bychom vám rádi nabídli sérii článků, ve které se budeme snažit odpovědět na nejčastější otázky, vysvětlit základní postupy při opravě autolaků a zmínit nejčastější chyby při lakování. Jejich přečtení by vám mělo pomoci zvládnout povrchové úpravy automobilů svépomocí a bez nutnosti použití speciálního zařízení. Vzhledem k našemu zaměření na lakování a přípravy před ním se nebudeme věnovat konstrukčním opravám karosérií a budeme předpokládat, že vaše karosérie se už nachází v solidním, lakovatelném stavu.
Zároveň články průběžně doplníme o odkazy na konkrétní zboží v našem e-shopu, kde najdete širší přehled o vlastnostech daných materiálů.

Nejprve zvažte rentabilitu opravy. Zjistěte si určitě cenu opravy v profesionální lakovně a porovnejte ji s vlastními náklady na pořízení materiálů, nářadí a prostor. Zvažte také čas, který vám oprava zabere a vlastní schopnosti. V některých případech můžete snadno zjistit, že se vám oprava svépomocí paradoxně dosti prodraží.

Určitě také nepodceňujte ochranu zdraví při práci – důležitá je především ochrana dýchacích cest, očí a kůže. Kromě nebezpečí plynoucího z manipulace s těkavými látkami představuje riziko také například vdechování prachu při broušení.

Oprava by měla postupně probíhat v následujících fázích:

1. Čištění
2. Broušení
3. Tmelení
4. Základování
5. Plnění
6. Lakování
7. Leštění
8. Čištění

Výše uvedené body jsou pouze hrubým přehledem, v praxi je každá oprava jiná, různého broušení, odmašťování a čištění mezi jednotlivými vrstvami může nastat, a z většinou nastane více. V první řadě doporučujeme dodržet pravidlo známé jako 3×20 – zajištění stejné teploty prostředí a materiálů. Stejnou teplotu by tedy měl mít opravovaný díl, materiál a prostředí, ve kterém budete opravu provádět. Už z názvu této zásady je asi patrné, že doporučená teplota všech tří prvků by se měla pohybovat okolo optimálních 20 °C. Je to proto, že příliš nízké či naopak příliš vysoké teploty by mohly mít negativní vliv na schnutí dvousložkových materiálů, mohly by vést ke srážení vlhkosti nebo působit nežádoucí chemické reakce.

Ještě připomeneme, že na správné vytvrdnutí materiálů má kromě správného poměru tužení velký vliv také právě teplota. U většiny polyesterových materiálů nedojde ke správné chemické reakci mezi tvrdidlem a tmelem při teplotách nižších 16 °C. Před ponecháním práce k vytvrdnutí se tak ujistěte, že v místnosti bude po celou dobu procesu schnutí teplota, která nebude nižší než je doporučená dolní hranice (u většiny materiálů je to 16°C).

Typickou chybou je právě například situace, kdy se tmelí nebo lakuje ve správně vytopené místnosti na 20 °C a materiály mají taktéž stejnou teplotu. Potud je vše správně, mnoho lidí si ale neuvědomí, že ve chvíli, kdy nechají práci schnout do dalšího dne, aby v práci pokračovali, může teplota přes noc klesnout pod kritickou hranici. V tom případě bude chemická reakce obou složek přerušena a nedojde k vytvrdnutí. Může dojít pouze k matoucímu povrchovému vytvrzení bez nezbytné vnitřní tuhosti spoje.

Doufáme, že vám náš článek pomohl ujasnit si základní principy lakování a vyvarovat se největších chyb. Sledujte náš web, budeme v podobných článcích pokračovat.