A leggyakoribb hibák a téli festékjavítás során

Nízké teploty, vyšší vlhkost a špatné pracovní návyky mohou vést k vadám, které se neprojeví hned, ale až po čase. Pojďme se podívat na to, jak lakovat auto v zimě a jak se vyvarovat nejčastějších chyb při lakování. 

Že by se nemělo lakovat tak, jak schválně ukazuje výše uvedený obrázek, snad není ani třeba psát. ;-) 

Jednou z nejčastějších chyb je práce se studeným materiálem, který vytáhnete ze skříně či police ve vymrzlé garáži nebo dílně a hned s ním začnete pracovat. Barvy, tmely, plniče i laky mají při nízké teplotě jinou viskozitu a chovají se jinak než v létě.

Studený materiál:

• se hůře míchá
• špatně se rozlévá
• výrazně déle schne
• může mít horší přilnavost

Výsledkem bývá pomerančová struktura, mapy nebo nedostatečné vytvrzení. Materiál by měl být před aplikací temperovaný na pokojovou teplotu. Ideální je vytáhnout ho z chladného skladu s dostatečným předstihem.

POZOR! Velmi důležitá však nejen teplota samotného materiálu ale také lakovaného povrchu a místnosti kde lakování probíhá. Ideální je teplota okolo 20°C. 

I kdyby nebylo možné takových podmínek dosáhnout, je naprostý základ sjednotit teplotu lakýrnického materiálu, lakovaného povrchu i vzduchu v místnosti, aby nedocházelo k teplotním šokům.

V zimě se dílny často méně větrají a kombinace vytápění a studeného vzduchu zvenku vytváří kolísavé podmínky. Vlhkost je přitom při opravách laku zásadní faktor.

Vyšší vlhkost může způsobit:

• zamlékování laku
• nerovnoměrné schnutí
• vady povrchu (pozdějšímu loupání, tvorbě puchýřů)

POZOR! U polyesterových materiálů, jako jsou běžné stěrkové nebo stříkací tmely se proces schnutí (chemická reakce mezi tmelem a tvrdidlem) zpomaluje již při teplotách pod 15°C, pod 10°C je již reakce velmi malá a pod 5°C se proces schnutí zastaví. 

Podobné je to s akrylátovými materiály jako jsou plniče nebo laky. Často se stává, že opravář vytopí dílnu na požadovaných 18°C - 20°C a po dokončení opravy nechá materiály „schnout“ do druhého dne. Pokud však, např. přes noc, postupně klesne teplota v garáži pod kritickou hodnotu, nedojde k řádnému vytvrzení a ještě hrozí kontaminace povrchu vzniknuvší kondenzací vzdušné vlhkosti.

Použití stejných tužidel a ředidel po celý rok je další častá chyba. To, co funguje v létě, nemusí být vhodné pro zimní podmínky. V chladnějším období je vhodné používat rychlejší nebo zimní varianty tužidel a ředidel, které jsou určené pro nižší aplikační teploty.

Nesprávná volba může vést k:

• pomalému nebo neúplnému vytvrzení
• měkkému povrchu
• snížené mechanické i chemické odolnosti 

Materiály, které už mají něco za sebou, ať už jen dlouho leží v garáži nebo jsou již dokonce otevřené, mohou v zimě selhat dřív než v létě.

Typické problémy: 

• změněná konzistence
• horší reakce s tužidlem
• nevyrovnané schnutí

V chladném období se vyplatí pracovat s ověřenými, čerstvými produkty, které jsou určené i pro náročnější podmínky.

POZOR! Více tužila rozhodně neznamená rychlejší schnutí, hlavně u polyesterových tmelů je toto častým nešvarem. 

Stejně jako je u laků míchací poměr např. 2:1, a ten je třeba bezpodmínečně dodržet, i u tmelů je třeba dodržet přesný míchací poměr, který je nejčastěji hmotnostně 100:3. 

Více tužidla znamená pouze přebytek neaktivovaného tužidla v připravené směsi a tedy nedokonale připravený materiál.

V zimě je lákavé proces schnutí urychlit silným ohřevem. Nekontrolované použití horkovzdušných pistolí nebo příliš vysoké teploty ale často způsobí víc škody než užitku46.

Mezi časté následky patří: 

• uzavření rozpouštědel pod povrchem
• pozdější propadnutí laku
• praskání nebo ztráta lesku 

Působením horka shora se pouze rychleji vysuší vrchní vrstva materiálu která pod sebou uzavře vnitřní vrstvy bez možnosti odpaření přítomných ředidel. Následkem je tolik známé propadání výplňových materiálů (tmely nebo plniče) a zmatnění vrchních laků. 

K rychlejšímu sušení tedy používejte kvalitní IR lampy, které naopak ohřívají podkladový povrch a vzniklé teplo před sebou tlačí přítomné výpary a napomáhá schnutí od spodních vrstev.

Mnohem lepší cestou je volba správného materiálu a dodržení technologických pauz než snaha „dohnat čas" extrémním ohřevem.

Studený kov nebo plast se chová jinak než v teplém období. Pokud se díl před opravou nestihne aklimatizovat, může dojít ke kondenzaci vlhkosti, která není na první pohled viditelná. 

K čemu to může vést?

• špatné přilnavosti
• pozdějšímu loupání
• tvorbě puchýřů

V zimě je proto ještě důležitější nechat díly vyrovnat teplotu s prostředím, důkladně je odmastit a nepodceňovat žádný krok přípravy.

Zima sama o sobě není problémem pro opravu laku v zimě. Problémem bývá špatná příprava, nevhodné materiály a snaha pracovat stejným způsobem jako v létě.

Kdo v zimním období: 

• temperuje materiál i díly
• hlídá vlhkost a teplotu vzduchu
• používá správné materiály
• nespěchá na úkor technologie

ten dosáhne kvalitních a dlouhodobě stabilních výsledků a připraví své auto nebo zakázky bez zbytečných reklamací na další sezónu.